Láska neláska
Láska neláska
Kdyby bylo na světě tolik lásky, že by se nedělo nic zlého, žilo by se o dost lépe všem…
Jenže svět je vlastně plný zla. I když jsou v něm i dobří lidé, kteří vyrovnávají misky vah na tu správnou stranu. Při narození je dítě čisté, ale jeho duše se brzy změní tím, jak na něho působí okolí, v jaké rodině vyrůstá, jak se jeho charakter vyvíjí a zda je vychováváno v lásce.
Bez lásky láska není, jak se zpívá v jedné písničce. Je to pravda. Pak je ještě rozdíl, komu lásku dáváme, zda je schopen nám ji vracet nebo ne. Často nás lidé zklamou, zraní, podvedou. Proč? Naše přirozenost je vlastně taková, že nás vede k hříchu. Dříve nebo později se to stane každému. Postupně se učíme, jak odpouštět nebo zda je to vůbec možné. Zlomené srdce se léčí těžko.
Někdy jsou ty rány tak hluboké, že to člověk nevydrží a raději zvolí smrt. Odejít z tohoto života se zdá být jako nejlepší řešení, ale je tomu tak doopravdy? Z lidského hlediska je tolik utrpení na Zemi, že smrt se zdá být jako dobrá volba v krizových situacích. Jenže tím uškodíme nejen těm, co nás mají doopravdy rádi, ale zejména sami sobě. Pokud neznáme Boha, dostaneme se jednoho dne před soud. Bůh nás pak bude soudit za naše činy. Po smrti naše duše nedojde pokoje. Ano, ne každý tomu věří. Ale pak není návratu. Z pekla se lidé nevrací.
Člověk si často říká, že vlastně nic špatného nedělá. Jen to, co ho svět naučil. Když ti mocní kradou ve velkém a podvádějí se navzájem, proč by jeden nevýznamný člověk nemohl občas někde něco někomu vzít, zraňovat city, využívat dobroty jiných? Je to tak všude a nikdo to přece nemusí vědět. Jenže ono to tak není. Pravda je, že to, co děláme, nemusí ostatní vidět navenek. Možná mohou tušit. Ale kdo doopravdy vidí do našeho srdce je Bůh. Před ním nelze skrýt žádnou špatnost.
A On je právě ten, kdo nás bude jednoho dne soudit. Zda se dostane naše duše do nebe záleží tedy na Něm. A na nás. Protože to, jak se rozhodneme, zda využijeme šanci přijmout Jeho pozvání včas, to záleží na našem výběru. Ať už jsme udělali v životě cokoliv, u Boha máme šanci začít znovu s čistým štítem, když činíme pokání a naše rozhodnutí nebude jen navenek, aby ostatní viděli.
Nejhorší je vypadat jako beránek, ale mít srdce z ledu. Manipulace s lidmi je hřích, který lze někdy přirovnat k tomu nejhoršímu jednání, se kterým se můžeme setkat. Zmanipulovaný člověk není sám sebou. Je loutkou někoho, kdo si myslí, že je Pán, ale není. Taková láska k manipulátorovi není láskou. Je to oddanost udělat vše, co on si usmyslí. Začíná to nenápadně a může skončit smrtí. Je smutné, že to mnozí nevidí. Z vlastní zkušenosti ale mohu doporučit držet se Boha, který nám dá moudrost takové manipulátory poznat, prohlédnout skrz jejich mysl. On jim totiž vidí do nitra, zná jejich plány a může si nás použít k tomu zamezit jim šířit dál zlo.
Co tedy dělat? V případě setkání se s takovým člověkem se nesmíme nechat ničím zastrašit, vydírat ani ho poslouchat. Kdo má v sobě ducha svatého a Boha na své straně, ten se nemusí bát ničeho! Setká-li se duch svatý v jednom člověku se zlem v tom druhém, vyhrává dobro. Bůh je láska. Taky je mocnější než ten zlý, nikdo nám nemůže ublížit, když řekneme:“ Ve jménu Ježíše, odejdi!“ Zlo nemá šanci uspět. Ani vlas na hlavě se nám nezkřiví, nikdo nám neublíží. Strach má jen ten, kdo se má čeho a proč bát. Tak do boje s duchovním světem, nedejme se uplatit penězi, ty si do hrobu nikdo nevezme. Nazí jsme se narodili, nazí z tohoto světa odejdeme. Záleží ale kam to bude, zda do nebe či někam jinam...
