TAKOVÁ "NORMÁLNÍ" RODINKA ?

Naše rodina je sice normální, protože ji tvoří máma, táta a dvě děti, ale jinak je u nás vlastně skoro vše jinak.

Nemůžeme jet na výlet, když chceme, nemůžeme se vydat na dovolenou všichni najednou a jít třeba jentak na procházku, to vůbec nejde. Proč?

Naše mladší dcera má totiž od tří let diagnózu "dětský autismus" a s tímto vrozeným postižením máme jako rodina mnohá omezení. Jolanka není nevychovaná, jak si mnozí myslí, nemůže za to, že na veřejnosti je moc lidí a to jí dovádí k záchvatům vzteku, protože neví, co se děje.

Náš svět je pro ni příliš chaotický a nejasný, aby ho pochopila. Přizpůsobit se musíme my v okolí tomu jejímu autistickému vnímání, abychom nějak přežili všichni pohromadě. Jak se žije v rodině s autistou jsem popsala v mých článcích, viz. odkazy "články". V krátkosti se to nedá hned vyjádřit. Většinou to lidé ani hned nepochopí, pokud se s autistou sami nesetkají nebo nemají osobní zkušenost v rodině. Přesto se mnozí snaží právě autistům pomoci.

Všem takovým jsem moc vděčná, že nás neodsuzují, naopak třeba pomáhají. Jak lidé z blízkého okolí, tak lékaři nebo speciální pedagogové. Rodiče nemohou hned vědět, jak co dělat, když se to nikde neučili. Ale jeden recept nebo radu po těch několika letech hledání už konečně mám taky: "Stačí jen neztrácet víru, mít bezpodmínečnou lásku a více dávat než brát..."