Moje svědectví
Pro mnoho lidí je nepochopitelné, že někdo může v dnešní době věřit tomu, že existuje Bůh! Nedivím se. Taky jsem dlouhou dobu nevěřila a jako věřící jsem pak ještě často pochybovala o Boží existenci.Jenže víra znamená právě to, že věříme v něco, co nevidíme, a nedá se to prokázat jinak než že to sami zkusíme."Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme." (2.Kor.5,7)
Tento verš z Bible se stal "mým" veršem na každý den. V naší rodině byla věřící jen prababička. Chodila do katolického kostela a dožila se vysokého věku. Moje babička byla taky věřící, ale ta už nežila podle Bible v realitě, byla dvakrát rozvedená a její život se podobal spíš životě mnoha dalších lidí v tomto světě. Přesto o Bohu mluvila a věřím, že na konci života do nebe došla, protože se pak změnila. Bůh odpouští lidem jejich přestoupení, pakliže litují toho špatného, co udělali a upřímně Boha hledají. Jen to musí poznat v pravý čas, tedy dřív než zemřou! Moji rodiče nebyli už věřící vůbec. Za komunismu to bylo normální nevěřit.Nakonec jsme jako větší děti už vyrůstaly v rozpadlé rodině, což se jistě také projevilo v našem dalším jednání a pohledu na život.
Nejvíc se to odrazí na člověku v období puberty a dospívání, kdy potřebuje podporu, kterou ale pak doma nemá. Tak tu lásku a oporu hledá jinde. Pak následují útěky z domova, aby tam člověk nemusel tak dlouho pobývat v nejistotě, raději si užívat, dokud to jde. To byl i můj názor. Večírky s alkoholem, opíjení se, noční život, známosti a tajné schůzky, úlety všeho druhu. Tak jsem žila jako mladý člověk, který nebyl do života správně připraven. Pak došlo i na vyvolávání duchů zemřelých, spiritismus, vyptávání se všemi možnými způsoby na budoucnost, návštěvy u věštkyně a podobně. Zajímalo mě vše, co bylo tak trochu nadpřirozené a co mě odvádělo od již tak drsné reality. Jenže to nebyl způsob, jak vše zlepšit, naopak vás takové rozhodnutí odvádí od Boha velmi daleko, jen o tom ještě nevíte.
Rozepisovat všechny mé zážitky ze života by bylo na napsání celé knížky, ale do jednoho svědectví bych to ani nemohla pojmout. Dnes ale můžu zpětně vidět jaký je rozdíl, když žijete s Bohem a jaké to je žít bez Boha. Je to jako obrat o 180°, váš život nabere jiný směr. Když uvěříte, najednou cítíte, že spoustu věcí, které děláte, je špatně. Vidíte, co jste předtím neviděli, ale není to jako rána z nebe, že vše prohlídnete jeden den. Bůh vám totiž vše ukazuje postupně a odhalování pravdy může trvat i několik let! Někdy je člověk tak pozraňován a zklamán životem, že se těžko léčí a dostává se z toho, do čeho vletěl ani nevěděl jak. Najednou litujete své minulosti a svých hříchů, které ale nejdou smazat, jenže se pak dozvíte, že Bůh vám je může prostě odpustit, pokud ho poprosíte. A vy se naučíte zase odpouštět těm, kdo se proti vám provinili, protože jen tak můžete získat do srdce lásku a pokoj. Tam, kde byla nenávist a zloba, je pak najednou láska a soucit k lidem. Zdá se to jako obecné psaní, ale mám to vyzkoušené, jinak bych o tom sama nepsala.
Důležité je včas si to uvědomit, včas najít Boha, vydat se na jinou cestu, která vede k životu věčnému a ne do záhuby. Odolávat svodům tohoto světa, který je založen převážně materiálně, a začít žít podle Bible i v reálném životě. Pro mě byla asi nejzávažnější chvíle, kdy umírala moje maminka. V té chvíli jsem zažila tu blízkost smrti, to zoufalství, že člověk nemůže udělat nic, ale jedno přece ano, mohla jsem se modlit, aby maminku Bůh zbavil toho trápení a vzal si ji k sobě do nebe! A on to vyslyšel. Zažila jsem pak Boží přítomnost a vyslyšení mých modliteb, že od této chvíle už nemám pochybnosti a víra se mi tím zvětšila a posílila. Pro mě to byl zážitek, ketrý jsem asi potřebovala zažít, abych si uvědomila, jak je život na zemi krátký a pomíjivý a co je opravdu tak důležité.
Také to, že máme postižené dítě neberu jako utrpení, ale jako požehnání. Díky Jolance se mění celá naše rodina. Naše postoje a životní hodnoty se rázem přehodily, starší Adrianka je velmi citlivá a vnímavá k dětem a my s manželem se učíme, že dávat je víc než dostávat. Taky, že láska je největším lékem a bezpodmínečná láska je nejvíc, co můžeme dalšímu člověku dát. Děti nejsou samozřejmostí, ale velkým darem od Boha. Bůh může učinit cokoliv, může nám dát i vzít, co bude chtít. Jen víru a lásku v srdci musíme najít my sami a to nám nevezme nikdo.
" Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry,..." (2.Kor.13,5)
" Žijte proto jako děti světla- ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda." (Ef.5,9)
" Nastane den, kdy Bůh skrze ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto." (Řím. 2,16)
