Nový rok a nový začátek...

Někdy je potřeba se neohlížet zpět do minulosti. Loňský rok byl velmi náročný plný stresu, a tak rozhodnutí žít teď ten dnešní den, a začít v novém roce znovu, je asi nejlepší předsevzetí do budoucna. Alespoň v naší rodině to platí. 😉
24.1.2024 v 21:50

Krásné Vánoce

Přejeme všem požehnané vánoční svátky i předvánoční dny, které jsou někdy dost chaotické, ale jak si to nastavíme, tak to budeme mít my doma...😉
11.12.2023 v 16:02

Různé životní fáze

Kdysi to začalo nenápadně. Taková normální rodinka se dvěma dětmi, hodně starostmi, ale také radostmi. A pak fáze zoufalství z nezvládnutí mladší dcery, u které se nakonec potvrdila její diagnóza na celý život. Autismus s těžkou mentální retardací v té horší formě. Začala jsem o nás psát, články vycházely veřejně ve snaze pomoct ostatním, i když ne vždy s pochopením veřejnosti...ani rodiny...

Nemožnost jezdit MHD kvůli chování dcery Jolanky nás vyřadilo na okraj společnosti. Nepochopení situace od úřadů v začátcích nám dalo finanční propad na dno. Můj život se stal nepodstatným, jelikož jediná má starost byla pečovat a podřídit se. Postupně nastaly různé fáze ve vývoji, takže s nástupem do speciální školy, možností jezdit autem a zvýšením příspěvku na péči se kupodivu vše trochu stabilizovalo. 

Ovšem nikdy nemá člověk v životě vše podle plánu, takže několik úmrtí blízkých v rodině a spousta změn, ať už nucených či dobrovolných, nás mnohdy zavede někam jinam, ale určitý základ stále zůstává neměnný. Když žijete s dítětem s doživotním postižením, je to závazek, který rodinu buď stmelí nebo rozdělí. 

A když je dítě najednou dospělé, tedy jen fyzicky a papírově, ale duševně zůstane jako batole, těžko může pečující osoba najednou začít žít jiný život. Ten svůj, který byl dosud v pozadí... A je tu další fáze, která může dojít až do úplného vyhoření. Potřeba najít si jen svůj prostor, neřešit téma autismus a ostatní lidi, co kdo bude říkat, dělat, co si bude o tom myslet apod...

Věnovat se ostatním, pomáhat, ohlížet se na druhé, to jsem dělala celý život. jenže ten se najednou přehoupl a půl století uteklo jako pára nad hrncem. Nejenže jsem mezitím ztratila své nejbližší jako byla babička, maminka, mladší ségra, ale uvědomila jsem si jednu věc, že čas rychle letí a nevím, kolik mi ho ještě zbývá. Pro svou autistickou dceru jsem důležitá, to vím, ale co s unavenou maminkou, která by už to vše najednou nedávala, že?

S manželem se střídáme, jak to jde, aby každý mohl mít čas jen pro sebe. Někteří lidé to nechápou, že pro nás je volný čas nejlépe strávený vlastně o samotě. Být někde sám, někdy chvíli i ve společnosti, ale neřešit autismus, katastrofy, témata nemocí, nezabývat se tím, co by jak bylo, kdyby to nebylo tak, jak to je...Potřebujeme žít tady a teď a radovat se z maličkostí. Neřešit nejistou budoucnost ani nezkoumat minulost. 

V dětství mi vtloukali do hlavy hlavně to, abych byla hodná holčička, nemohla jsem mít svůj názor, to se u nás nenosilo, nikoho můj názor nezajímal. Takže jsem se po mnoha letech, v mém případě to trvalo padesát let, rozhodla, že už nechci být hodná holčička bez názoru a jít s davem, ale chci být sama sebou s vlastním názorem, který řeknu vždy nahlas. Nemám zapotřebí v mém životě poslouchat ostatní jen proto, abych se jim zalíbila, svoboda je pro mě příliš cenná a život letí jako tryskáč. 

Bůh nám také dává svobodu rozhodnutí...






3.11.2023 v 13:41

Když jsou po letech rodiče chvíli sami...

Naše Joli na víkendovém pobytu a v létě dokonce na týden??? Před lety to byl sen, ale díky spolku Pobyty s úsměvem se to letos stalo realitou. Pro rodiče dítěte s autismem je to k nezaplacení. Největší dárek, co mohou dostat, je čas pro sebe. Děkujeme moc😍🥰 pobyty-pas.cz

8.10.2023 v 15:28

Pozvánka na 30.9.

Festival Devadesátky v Depo Plzeň!!! Spolek OUT se zúčastní☺ více info na Facebooku a webovkách. 
2.9.2023 v 9:10

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 

BlueBoard.cz

Admin